VrKoPa

VrKoPa

VRCHAŘSKÁ KORUNA PRAŽSKÁ

Vrchařská koruna pražská

Termín akce: 21. března – 30. listopadu 2026 Vrchařská koruna pražská (VKP) je výzva pro všechny nadšené cyklisty, kteří chtějí během stanoveného období zdolat 20 vybraných vrcholů v okolí Prahy. Staňte se součástí této jedinečné...

Vrcholy

Letošní vrcholy můžete najít na několika místech. Začněte na vk-bike.eu, kde bude také vhodné se zapojit do vámi vybrané kategorie (až bude zpřístupněna).

Vrchařské koruny

Vrchařské koruny jsou cykloturistické akce pro milovníky jízdních kol a přírody bez rozdílu věku, výkonnosti a pohlaví. Nejsou primárně soutěží, ale motivačním prvkem pro veřejnost, aby sportovala (jezdila na kole) v přírodě. Autorem myšlenky je...

Vrchařská koruna pražská

Termín akce: 21. března – 30. listopadu 2026

Vrchařská koruna pražská (VKP) je výzva pro všechny nadšené cyklisty, kteří chtějí během stanoveného období zdolat 20 vybraných vrcholů v okolí Prahy. Staňte se součástí této jedinečné cyklistické výzvy a získejte titul držitele VKP!

Pro úspěšné splnění výzvy musíte navštívit všech 20 předepsaných vrcholů a na každém z nich se vyfotografovat. Z fotografie musí být zřejmé, o jaký vrchol se jedná. Fotografie si účastníci nahrávají do svého účtu na webu vk-bike.eu, kde se jednoduše zaregistrují a zvolí svou soutěžní kategorii. Jakmile jsou k vrcholům nahrány všechny vrcholové fotografie, obdrží pořadatelé automatickou výzvu ke kontrole. Po úspěšném ověření se účastník stává držitelem VKP a tím se zařadí do prestižního seznamu držitelů.

Vrchářská koruna pražská pro děti

Pro mladší účastníky nabízí VKP zvláštní kategorii. Děti narozené od roku 2011 mají možnost získat dětskou verzi Vrchařské koruny pražské. K úspěšnému splnění stačí zdolat alespoň 10 z dvaceti stanovených vrcholů. V seznamu dětských držitelů jsou cyklisté řazeni podle počtu dosažených vrcholů, při stejném počtu rozhoduje datum nahrání fotografie posledního vrcholu.

Vrchařská koruna pražská je zcela zdarma. Zasláním vrcholových fotografií a údajů, jako je jméno a bydliště, udělují účastníci souhlas s jejich zveřejněním na webových stránkách, sociálních sítích a v médiích. Tento souhlas lze kdykoliv odvolat, případně lze uvést, že si nepřejete být zveřejněni – v takovém případě budete vedeni v seznamu jako „bezejmenný“.

Cyklisté se VKP účastní na vlastní nebezpečí!

Seznam vrcholů najdete v sekci: vrcholy

Kategorie:

  • HLAVNÍ KATEGORIE
  • DĚTI DO 15 LET
  • ELEKTROKOLA
Vrchařská koruna Pražská

Co se děje

Sezóna 2026 začíná!

Sezóna VKP 2026 začíná 21. března – vyrazte za novými vrcholy! Jaro se pomalu hlásí o slovo a s ním přichází i nová cyklistická sezóna...

Setkání držitelů VKP 2025

Večer plný vrcholů, radosti a nových výzev: setkání držitelů VKP 2025 Ve středu 12. února 2026 se opět potvrdilo, že když se potkají lidé se...

Pozvánka na slavnostní vyhlášení

Vrchařská koruna pražská 2025 Vážení držitelé Vrchařské koruny pražské 2025,srdečně vás zveme na slavnostní setkání, vyhlášení výsledků a předání medailí. 📅 12. února 2026🕕 od...

Konec sezóny VKP 2025 se blíží!

Máte čas už jen do 30. listopadu Rok plný zážitků, výletů, šlapání do pedálů a objevování krás Prahy a okolí se pomalu chýlí ke konci....

Vrcholy

Letošní vrcholy můžete najít na několika místech.

Začněte na vk-bike.eu, kde bude také vhodné se zapojit do vámi vybrané kategorie (až bude zpřístupněna).

Vrchařské koruny

Vrchařské koruny

Vrchařské koruny jsou cykloturistické akce pro milovníky jízdních kol a přírody bez rozdílu věku, výkonnosti a pohlaví. Nejsou primárně soutěží, ale motivačním prvkem pro veřejnost, aby sportovala (jezdila na kole) v přírodě. Autorem myšlenky je Adam Hloch, který v roce 2013 spustil Vrchařskou korunu Valašska (http://www.vkv-bike.cz/), na níž se postupem času nabalují sesterské projekty v dalších regionech České republiky a Slovenska.

Základní idea vrchařských korun:

V daném časovém období zdolat na kole pořadateli předem vypsaný počet vrcholů (nejčastěji 20).

Účast je pro cyklisty bezplatné. Nehradí se tedy žádné startovné.

Na každém vrcholu si cyklisté pořizují dokumentační fotografii (selfie) a po zkompletování fotek ze všech vrcholů je nahrávají do svého účtu na webu vk-bike.eu. Tím se stávají držiteli dané Vrchařské koruny.

Tato základní idea je pro všechny VK shodná. Další pravidla se již v jednotlivých regionech trochu liší. Aktuality pro VrKoPa naleznete zde.

Naše sociální sítě

Jeden ze tří prvních držitelů. Díky za účast a report.Vrchařská koruna pražská Výlet kolem matičky Prahy na 20 kopečků. Jelikož to mám do Prahy trochu dále, tak jsme to všechno zfoukli s Johannes Burg a Karl von Bahnhof jednou jízdou. Startovali jsme v Kunratickém lese a ještě v noci jsme projeli Radotínské skály a Prokopské údoli. V noci to bylo krasné bez aut. Počasí docela vyšlo a pršelo jen trochu ráno. Horší byl ten protivítr, který nas trapil asi 100 km 🫣. Tak jak to bylo u Nymburku rovinaté, tak se to u Sázavy změnilo a finále u Vltavy bylo vyloženě nahoru a dolů. Ale bylo to krásné a výživné. Některé výjezdy byly spíše vyšlapy, ale sjezdy na fullech byly 👌 Poslední fotku jsme udělali v lehce mrazivém počasí po 3. hodině na Měsíční vyhlídce u Dobříše, takže to bylo celkem 27 hodin zábavy ❤️ Zobrazit VíceVidět Méně
View on Facebook
První víkend nám dal hned tři držitele VKP. Jsou jimi tři kamarádi, kteří objeli všechny vrcholy nonstop společně. Stávají se tak všichni tři prvními držiteli. Honza Ferster, Karel Fišer a Pavel Ksenič.Report od Karla je trochu delší, ale věřím, že si ho spousta z vás ráda přečte:Letos se mi ozvali dva kamarádi ultramagoři jako já, že by rádi zajeli na VKP hned z kraje a dali by si všechny vrcholy nonstop. Že jsou toho schopni už mnohokrát ukázali na jiných korunách, v minulých letech a dokonce už i letos. Slovo dalo slovo a v pátek k večeru se u mě doma v Kunraticích objevil Pavel Ksenič z Hlučína. Byl precizně připraven, takže šel rovnou spát, aby si po dlouhé cestě vlakem a před půlnočním startem stihl odpočinout. Já jsem se už přes den taky chystal, takže jsem dokončil přípravu a šel si lehnout taky. Dokonce se mi podařilo na chvíli usnout. Před jedenáctou večer budíček, manželka jde akorát spát, a já se jdu oblíknout, opéct tousty, uvařit Pavlovi kafe a můžeme vyrazit na první vrchol, který mám 5 km od domu.Na Linhartově vyhlídce už čeká Karel Stejskal a Filip Hajník. Michal Chůra je prý ještě na cestě, má defekt. A do naší ultra trojky chybí ještě Honza Ferster z Jaroměře. Ten má pro změnu problém s dopravou vlakem. Půlnoc ale stihl, takže jsme se vyfotili a chystali k odjezdu. Dokonce nás stihl i Michal, který se také vyfotil a můžeme jet všichni. Jenže on má zase prázdné kolo. Problém s ventilkem. Má vlastní náhradní a luxusní pumpičku. Tady jsme zbyteční. Jedem, Michal nás dožene. Dokonce se Karel rozhodl, že mu případně pomůže. Takže jedeme naší naplánovanou trasu ve čtyřech. Protože to tady kluci moc neznají, chtěl jsem jim ukázat cestou pár pražských trailů. To se povedlo, a když jsme vyjeli za Písnici, už zde byli i Michal s Karlem. Takže na Zvolskou Homoli jedeme v šesti a dorazíme všichni společně. Filip má naplánovaný na sobotu nějaký ples, takže nás opouští a jde spát.My pěkně společně jedeme na další pražskou vyhlídku, tentokrát Radotínské skály, a pak hned přes Slivenec do Prokopského údolí. Tam už se začínáme hodně trhat. Na dlouhou trasu jsme asi nasadili příliš velké tempo, za což mohl původně spíš Filip, ale já jsem toho chtěl taky stihnout co nejvíc, než začne pršet a dokud jsme čerství. Michal s Karlem se od nás odpojují a pokračují v podobném pořadí vrcholů pomaleji. Mají v plánu jet, dokud neodpadnou úplně, což v jejich podání znamená zhruba polovina vrcholů a 200+ km.My chceme zvládnout všechny a v plánu trasu 340 km, nemůžeme na ně čekat. Na rozhlednu u Berouna tedy dojíždíme už jen tři. A ani nevyužijeme zdejší samoobslužný bar, přestože je v něm připraveno rozličné pití i sušenky. Máme totiž v plánu cestou na rozhlednu u Třebichovic návštěvu benzínky na Kladně. Moc se tam ale nezdržíme a už se těšíme z východu Slunce. Ono je teda schované za mraky, ale přicházející světlo ho i tak prozrazuje.Zpět do Prahy jedeme na vyhlídku v Podbabě. Cestou trochu poprchává, ale nic hrozného. Všechno pobere membrána. Na vyhlídku se dostaneme ze shora skrz úzkou branku, a dolů využijeme schody. Dokonce už jede i přívoz, takže měníme plány a místo objíždění na novou Trojskou lávku se svezeme přes Vltavu lodí. To nám ušetří nějaký čas, ale hlavně cestu přes probouzející se Prahu. Takhle je nejvýhodnější vltavská cyklostezka a přes Klecany do Bořanovic zadem. Výhledna je teda nádherná. Právem zvolena jako vrchol do Vrchařské koruny Česko-Slovenska.Zlatý kopec byl jen průjezdní, jednak tam nic moc není a jednak fouká a trochu zase prší. Gabčík s Kubišem seskočili hned vedle dálnice. Trochu risk, ale chápu, aspoň měli rychlý odvoz. To my jsme se museli dálnici obtížně vyhnout, cesta směrem od Prahy přes pole byla zoraná, takže trochu nepříjemnost. Na druhou stranu to šlo od památníku po staré asfaltce už v pohodě. Labe jsme překonali v Čelákovicích po lávce u železničního mostu, projeli Lysou, abychom se na ni mohli podívat shora z Dědovy vyhlídky na Šibáku. Odtud už je to jen kousek do Milovic, kde jsme se zastavili na kebab. Následoval delší přejezd na rozhlednu Romanka u Hrubého Jeseníku, a ještě delší na Pičhoru u Peček. Vzdálenosti jsou tu sice delší, ale jednoduché, většinou asfaltové cesty, a hlavně bez kopců, takže velmi rychlé. Navíc tím, že jsme ve třech, se vystřídáme na větru a jede to opravdu parádně.V Kostelci nad Černými lesy jsme kromě zámku navštívili ještě vietnamce pro svačinu a přes Krásnou vyhlídku u Mnichovic už se chystáme k další významné řece – Sázavě. Ale než ji přejedeme, vyhrabeme se ještě na Rufusovu vyhlídku. A už je nám jasné, že rovinky v Polabí jsou za námi.Hned za Sázavou nás čeká 15% stoupání, a než dojedeme do Vestce, nad kterým je další vrchol s minirozhlednou, sjedeme dolů a nahoru asi třikrát. A jinak to nebude až do cíle. To chce pořádně nabrat sílu a odpočinout. Navíc se setmělo a nás čeká druhá noc v sedle. Naháč je velká benzínka na D1. My musíme D1 přejet, a tak se hodí se tu zastavit. Dáme rychlé jídlo, doplníme vodu a další zásoby. Posázaví je samý kopec a nám už to tak dobře nejede. Navíc začíná přituhovat, teplota leze pod pět stupňů a v údolích až k nule. Jedno takové nás teď čeká, padáme znova k Sázavě. A na Vodojem Žebrov a zase k Sázavě, posázavskou cyklomagistrálou kolem řeky, a na Dolní Požáry a zase k Sázavě a přes Prosečnici a zase k Sázavě. Už naposledy.V Kamenném přívozu se se Sázavou rozloučíme a čeká nás přejezd přes Třebsín k Vltavě ve Štěchovicích. Jenže v kamenitém sjezdu, ač jsem jel opatrněji než obyčejně, dostávám defekt. Ten se projeví syčením a rychlým únikem tlaku až dole u Vltavy. Je to docela problém. Je tu zima a my jsme vybaveni tak akorát, abychom v té zimě dokázali jet. Jenže jak zastavíme, hned nám začínají promrzat nohy i ruce. Navíc defekt je divný. Mám samozřejmě bezduše, mléko čerstvé, ale není vidět, kudy to utíká. Dá se nafouknout, utíká pomaly a je slyšet. Zmáčknutí na plášť syčení zesiluje, takže vím zhruba kde, ale díru pro zaknotování ne a ne najít. Kluci mi asistují, takže jde všechno rychle. I tak to ale trvá déle, než bych si představoval. Dám tam teda duši. Jenže v mlíku vozím tvrdé ostré kousky, je to specialita, prý pomůže zalepit i větší díru. Jenže taky asi pomůže píchnout duši, když to pořádně nevyčistíte. Nebo už děravá byla, nevím, to je jedno, každopádně je prázdná. Tak znova. Pavel mi půjčí svojí náhradní duši i pumpičku, která teda taky není ideální, ale fouká o něco rychleji, než ta moje. Je to ale namáhavé, tak se střídáme ve foukání všichni tři. Promrzlí, hladoví a unavení stoupáme ze Štěchovic táhlou asfaltkou. Ale hlavně že jedeme, zase pohromadě. Kopec nás zahřeje.U Slap je předposlední vrchol Střed Království českého, a už se těšíme na Mesíční vyhlídku. Do kopců už nám to vůbec nejede a usínáme na kole. I ve sjezdech se hodně krotím, abych nemusel řešit další defekt.Jsou tři ráno a my máme v nohách přes 340 km. V údolí Kocáby regulérně mrzne, takže si na posledním vrcholu uděláme jen rychlou společnou fotku a mažeme pryč. Ovšem každý jinam. Kluci jedou do Dobříše na benzínku a na vlak. Já volím návrat do Prahy po vlastní ose.Je to většinou po asfaltu a musím hodně makat, abych se zahřál a hlavně abych neusnul. Sjezd po zelené do Davle a výjezd po červené na Oleško mě docela probral, takže už celkem v klidu dojedu po dobře známých asfaltkách až do Kunratic. Nakonec to za celkových 30 hodin dalo 383 km a nespočet zážitků. Nejvíc si ale cením společného času s kamarády, kteří se na mě nevykašlali v nouzi, i když jim byla zima. Zobrazit VíceVidět Méně
View on Facebook